V roce 2019 jsme pro vydání Katolického týdeníku provedli rozhovor s vrchní sestrou Mobilního hospice Anežky České, Ivou Valerovou o počátcích a úkolech mobilní hospicové péče. Z důvodu nedostatku místa na stránce byl rozhovor mírně redakčně zkrácen - v plné podobě si ho můžete přečíst na následujícíh řádcích:

 

Mobilní hospic Anežky České byl založen v roce 2010 ve stejném městě, kde v tu dobu už existoval patnáct let lůžkový Hospic Anežky České. Znamená to, že se činnost mobilního hospice přirozeně vydělila od „mateřského“ lůžkového, nebo začátky vypadaly úplně jinak?

Jinak. Na pozici vrchní sestry mobilního hospice jsem nastoupila už v roce 2008. Pan ředitel mě v práci přivítal, a když jsem se zeptala, s kým to budu dělat, odpověděl mi, že sama a že to celé teprve budeme budovat. Než se nám mobilní hospic rozběhl naplno, dalo to hodně práce a velké úsilí. Vůbec na začátku byl problém, jak to správně dělat. Pro dnešní mobilní hospice už je spousta věcí samozřejmostí, jak to správně vést a dělat, co hradí pojišťovna nebo kde vyškolit personál.

Přenosný oxygenátor je jednou z pomůcek, které poskytuje hospicová půjčovna

Co tedy přivedlo k mobilní hospicové péči Vás?

Já hospicovou péči původně dělat nechtěla, brala jsem to jako něco na přechodnou dobu. Bála jsem se jí a vlastně si o ní neuměla nic představit. Měla jsem jen negativní zážitky s umíráním z nemocnic a to, že se budu starat jen o umírající, mi nahánělo hrůzu.

Vystudovala jsem zdravotnickou školu a šla jsem pracovat do Náchoda na interní oddělení. Tam jsem se se smrtí za plentou a v bolestech potkávala několikrát za službu. V té době ještě nikdo neměl tušení, že někde ve světě existuje hospicová péče. Pak jsem z interny utekla na chirurgické oddělení v Náchodě, kde byla práce optimističtější. Do mateřské jsem stihla ještě chvilku pracovat v klasické domácí péči. Už v té době, to bylo v roce 1994, jsme se starali o umírající pacienty doma. Neříkali jsme tomu ale hospicová péče. K pacientům jsme jezdili autobusem nebo služebním trabantem. Lékařům jsem volala z telefonní budky. Léky jsem nosila v batohu na zádech, a když jsem potřebovala lékaře domů za pacientem, tak jsem si ho naložila do trabanta a vyrazili jsme na návštěvy.

Od roku 2010 v domácnostech pacientů

Jak se situace změnila po nástupu do Hospice? Vzpomenete si ještě na první případ, který jste musela řešit?

To nejde zapomenout. Jen předesílám, že když jsem přišla do mobilního hospice, nebylo nic, jen myšlenka dělat mobilní hospic a já. Neměla jsem auto, tašku, personál, pomůcky. Asi před těmi 10 lety mně volala rodina, že jim umírá maminka, nechtějí ji dát do lůžkového hospice a že ji chtějí doprovodit doma.

Nejprve jsem sháněla auto, to jsem si půjčila od údržbáře, pak jsem si našla krabici, do které jsem si vzala pomůcky potřebné k péči a vyrazila jsem. 

Vzpomínám si na dlouhý rozhovor s paní, kde jsem se jí snažila vysvětlit, že maminka je na konci cesty a umírá. Dcera byla statečná, svolala velkou rodinu, sami si zajistili pana faráře na zaopatření a celý den a noc se u maminky střídali. Já jen paní zkontrolovala, zda nastavené léky dobře fungují, zda ji nic netrápí, ale její výraz ve tváři tomu nenasvědčoval. Zemřela k ránu v klidu ve spánku mezi svými, zemřela doma, tak jak si to všichni přáli.

Po smrti té paní jsem si uvědomila jak důležitá je tato práce, jaký má smysl pro pečující rodinu a já tenkrát pochopila a na vlastní kůži poprvé zažila, že péče o umírající může být lidská, smysluplná i naplňující.

Ale jak na to? Odnož kamenného hospice nešlo udělat. Tak jsem cestu hledala přes charitní ošetřovatelskou službu, kde jsem se zčásti setkala s přijetím, ale na druhou stranu s problémem starat se dohromady o seniory a umírající pacienty. Jenže jiná cesta tenkrát nebyla a já to musela alespoň provizorně zkusit, protože čas od času se nějaký pacient našel a bylo potřeba pomoci.

 

Takže ošetřovatelská služba nevyhovovala? Je to opravdu takový rozdíl?

Je, ošetřovatelská služba a mobilní hospic jsou dvě naprosto odlišné služby. Jsou pouze společné v tom, že obě jsou poskytovány v domácím prostředí. 

Klasická ošetřovatelská služba pracuje na základě doporučení praktického lékaře, popřípadě specialisty. Lékař přesně určí, co je potřeba u pacienta doma dělat. Zpravidla se jedná o rehabilitaci po operacích, mrtvici, převazy nehojících se ran, odběry krve a podávání léků.

V mobilním hospici, pokud je pacient přijat pro bolesti, ale přidají se i další potíže, přizpůsobí se sestra situaci ve spolupráci s lékařem. Řeší problém, zajišťuje potřebné léky a podle závažnosti problému se aktuálně přenastavuje plán návštěv. Ten se vždy aktualizuje s každou návštěvou dle potřebnosti pacienta i rodiny.

 

V péči o těžce nemocného v domácím prostředí má velkou roli jistě i celá rodina. Co nároky na ně? Nebývá toho příliš?

Často se setkávám s dotazem, co všechno lze doma zvládnout? V podstatě kromě podání transfuze vše, ale za předpokladu že máte dobře fungující rodinu. Podávání infuzí, různých injekcí, injekčních antibiotik, obsluha různých pump na výživu, doma lze dělat úplně vše. Stačí k tomu jediné: chtít se to naučit.

Před zahájením péče není vůbec nutné, aby rodina byla proškolena, spíš by měla být správně informována od ošetřujícího lékaře o prognóze onemocnění. Také je důležité, aby už v nemocnici byly pacientovi a rodině nabídnuty možnosti, jak a kde se může léčit dál. Pokud rodina i pacient tyto informace dostanou, je pak většinou jednoznačné přání rodiny poskytnout svému blízkému kvalitní péči odborníků doma nebo v lůžkovém hospici. Spousta rodin už pak vytuší, že je velmi důležité zůstat se svým blízkým doma, nebo se v rámci rodiny domluví na systému služeb.

 

Vhodné informování lékařem je tedy vcelku rozhodující. Je ještě něco, co usnadňuje péči?

Důležitá je pro nás ambulance paliativní péče. Je to zase trochu jiná služba než mobilní hospic, ale vzájemně můžou dobře spolupracovat. Abych nezatěžovala s detaily, zkusím to zjednodušit. Ambulance přijímá k léčbě bolesti i pacienty, kteří nemohou být přijati do mobilního hospice. Třeba proto, že u nich ještě nebyla ukončena standardní léčba. Z druhé strany se může stát, že pacient, který potřebuje využívat ambulanci, nemá možnost pravidelně docházet do ordinace. A tady zase pomáhá mobilní hospic.

Často se stává, že se na nás obrátí rodina s předstihem. To je dobře a jsme za to rádi. I když pacienta nemůžeme v tu chvíli přijmout do hospicové péče, vedeme si ho v ambulanci ke kontrole celkového stavu, k úpravě a nastavení nové léčby. V případě, že se stav zhorší, tak pacienta přijmeme rovnou do péče mobilního hospice a péče již funguje v jiném stylu. Ušetří se tak mnoho práce a zoufalých telefonátů rodin, které na poslední chvíli od známých, sousedů, a nebo z webovek na nás zjistí telefon a prosí rychle o pomoc. K tomu má sloužit ambulance, ke zkvalitnění zbývajícího času nemocného.

Ambulance paliativní péče doplňuje péči lůžkového a mobilního hospice tam, kde na to svou působností už nestačí

Jsou i další oblasti, které dobře spolupracují s mobilním hospicem, nebo kde je prostor pro zlepšení péče?

V poslední době se rozbíhají projekty na vznik a rozvoj paliativních týmů v nemocnicích. Ideálně, aby v každé alespoň okresní nemocnici vznikl paliativní tým a pokud by to šlo dobře, tak i zřízení paliativních lůžek.

Dále je snaha o vnesení paliativní péče do sociálních zařízení typu Domov důchodců. Praxe je totiž taková, že senioři v domově žijí spokojeně několik let, ale v případě zhoršení stavu jsou odváženi na akutní lůžka, kde většinou umírají pro banální komplikace, které by se daly zvládnout v domově, pokud by to umožňoval nastavený současný systém.

Zkrátka stále je na čem pracovat. Když ale vzpomenu na začátky, ušli jsme velký kus cesty. Myslím, že mohu říct, že dnes poskytujeme opravdu kvalitní péči. A můžeme být hrdí, že naše práce může být vzorem pro vznik dalších mobilních hospiců.

Facebookový rozcestník

 

Prohlédněte si nový film o našem Mobilním hospici

Virtuální prohlídka Hospice

Podpořte prosím Hospic dárcovskou DMS

Oblastní charita Červený Kostelec - netfirmy.czCharita, charitativní organizace - netfirmy.cz

Kalendář

   
«  
  »
PoÚtStČtSoNe
1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031